Metodika čtení a psaní s porozuměním v 1.ročníku

Formát: A5

Vazba: sešitová

Předkládané metody jsou vhodné pro každého žáka i učitele bez ohledu na to, s jakými učebnicemi učí. Metodiky se věnují jak gramatice, tak výuce čtení a psaní s porozuměním. Předkládané metody jsou prezentovány na pomůckách a materiálech Tvořivé školy a učebnicích a čítankách nakladatelství Nová škola.

Vstup dítěte do školy je významným mezníkem v jeho životě. Z hlediska vývojové psychologie končí v tomto období tzv. předškolní věk a začíná mladší školní věk. Aby dítě dobře zvládlo zahájení školní docházky, potřebuje zralost nejen fyzickou a psychickou, ale i kognitivní a pracovní.

Vývoj jedince neprobíhá nikdy přesně podle daných měřítek a tabulek. Ve stejném období dosáhne každé dítě různé úrovně dovedností. Pouze v obecných oblastech můžeme hovořit o dosahování přibližně stejných cílů. Mají-li jich děti dosahovat, potřebují, aby byl od prvopočátku všestranně podporován jejich rozvoj. Základem proto je vytvoření pole vzájemné důvěry a bezpečí mezi učitelem a žákem. Předpokladem k tomu je akceptace žáka, jeho rodičů a rodinných norem takových jaké jsou bez ambice je jakkoliv hodnotit, soudit nebo měnit. Úkolem učitele je ukázat žáků jaké normy kde platí, ne je nutit přijmout školní normy za své.

Zahájení povinné školní docházky přináší dítěti a jeho rodině řadu změn. Dítě se musí adaptovat na nové prostředí, akceptovat nové školní normy a přijmout novou roli žáka. Rodiče ve spolupráci se školou a učitelem mu to mohou vhodným přístupem usnadnit. Většina dětí se do školy těší a ze své přirozenosti touží po poznávání nových věcí. Mnoho rodičů klade velký důraz na to, aby jejich dítě bylo ve škole úspěšné. Myslí si totiž, že pokud bude mít jejich dítě dobré známky, bude moci jít studovat a bude tak mít zajištěn šťastnější život. Jedná se o pochopitelný a častý pocit, jehož kořeny jsou ukryté v těžkém živobytí předků.

Tato ambice rodičů vytváří na dítě i na učitele nepřiměřený tlak. Děti se pak přestávají učit ze své přirozené potřeby poznávat, ale pracují „pro své rodiče“, aby uspokojili jejich potřebu mít úspěšné dítě. Hlavní motivací dětí se tak velmi často stává strach z neúspěchu a touha po dobré známce, která rodičům udělá radost a dítěti dá chvilkový pocit „jsem v pořádku“.

Mnoho dětí, ale z různých příčin dosáhnout očekávaných výsledků a s tím spojených pocitů nemůže. A tak místo radosti z učení přichází frustrace z neúspěchu. Přesvědčit rodiče, že dobré známky ještě nejsou garancí šťastného života, je prakticky nemožné. Jediné, co může učitel udělat, je přijmout danou situaci, uznat pocity rodičů a akceptovat je jako ty nejlepší rodiče svého dítěte.